Historie kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jeseníku

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jeseníku je novorenesanční stavba z let 1882-1883, postavena na místě starší později přestavované gotické stavby, o které je první písemná zmínka z roku 1418. Je to kulturní památka pod číslem 18540/8-939.

První zmínky
První zmínka o současném jesenickém kostele je z roku 1418, kdy měl zřejmě podobu dnešního hřbitovního kostela v Javorníku. Už v roce 1267 je Jeseník uváděn nepřímo jako město a je pravděpodobné, že nějaký kostel nebo kaple zde již stála. Jesenicko bylo totiž v době své kolonizace pod správou vratislavského biskupství, které jistě dbalo o náboženské vedení obyvatelstva. Další zmínka je z roku 1457, kdy se píše o obnově a rozšíření kostela. Zasvěcen byl Panně Marii Nanebevzaté a toto patrocinium se uchovalo až po dnešek. Kostel byl třikrát zničen požáry a to r. 1638, poté 1696 a ještě r. 1737. Nicméně jeho klenby vždy vydržely. Při požáru shořel i farní a městský archiv, umístěný tehdy nad sakristií.

18. století
Po požárech byl za působení faráře Adama Floriána Girdwilla kostel opraven a vybaven inventářem, který mnohdy můžeme dodnes vidět v kostele. Byl pořízen obraz za hlavním oltářem s výjevem Nanebevzetí Panny Marie, jíž je kostel zasvěcen. Namaloval jej roku 1763 malíř Eliáš František Herbert, který byl i tvůrcem dvou obrazů na vedlejších oltářích, zachycujících smrt sv. Anny a sv. Josefa. Tyto oltáře postavil řezbář Kristian Keller ze Skorošic. Zpovědnice nechal zhotovit farář Adam Florián Girdwill okolo roku 1760 a používají se dodnes – tedy nepřetržitě již 250 let. Zdobené jsou technikou intarzie.

Za působení faráře Ignáce von Runtzlera (1771-1792) bylo arcikněžství přeneseno z Vidnavy do Jeseníku. Přispěním faráře Jana Rothera (1792-1819) byl v okolí kostela zrušen hřbitov.

Přestavba v 19. století
Současná podoba kostela je z roku 1883, kdy došlo k přestavbě kostela, protože původní prostor již nestačil pojmout všechny věřící (v roce 1880 žilo totiž v tehdejším Jeseníku 10 680 katolíků, 180 evangelíků a čtyři Židé). Původní půdorys kostela byl prodloužen směrem do presbytáře. Zadní část je proto dnes nejstarší částí kostela a také zde bylo při přestavbě objeveno zazděné gotické okno z 15. století. Přestavbu prováděl farář Josef Peiker (1872-1893). Vratislavský biskup Förster odkázal v závěti majetek na podporu chudých kostelů. Peiker takto získal 36 000 zlatých, ale město chtělo peníze na stavbu rozdělovat samo. Vznikl z toho spor s farářem. Nakonec dostal za pravdu Peiker, a tak mohl začít s přestavbou. Architektem byl Rudolf Zelenka (autor kostela v Bukovicích, kaple na Ramzové, jesenické nemocnice, hotelu Koruna a mnoho jiných staveb). Tehdejší doba neměla pro církevní aktivity pochopení, a tak mnozí nepřáli přestavbě kostela. Dělníci často práci odbyli, takže např. novou střechou zatékalo do kostela a musela se dělat znovu. Farář Peiker také při záměru udělat nový oltář naletěl podvodníkovi z Nisy, který vzal peníze, ale žádný oltář nedodal. Peiker tedy zaplatil zkušené řezbáře z Horního Údolí, bratry Antonína a Rajmunda, syny známého sochaře Bernarda Kutzera. Stavba byla dokončena v červnu roku 1883.

Farář Peiker byl velmi aktivní kněz, usiloval o pozvednutí vzdělanosti farníků a byl to rovněž on, kdo přivedl do Jeseníku roku 1881 řád sester Voršilek, které zde vedly vzdělávací ústav pro dívky. Ústav měl vysokou úroveň a byl vyhledáván dívkami z celé střední Evropy. Nástupcem faráře Peikera se stal Josef Neugebauer (1893-1926). Ten nechal zhotovit stropní malbu s obrazy ze života Panny Marie a opravit boční oltáře a kazatelnu.

První polovina 20. století
V období 1. republiky, kdy v tehdejším Frývaldově žilo 98 % německy mluvících obyvatel, usilovaly občanské spolky o vybudování památníku občanům města padlým za 1. světové války. Památník byl zřízen na dvou místech a to nejdříve v roce 1934 v prostorách kostela jako velký dřevěný kříž s votivními deskami se jmény 250 padlých občanů. Ve výroční den smrti se rozsvítila žárovka u jména padlého vojáka. Autorem je sochař Josef Lux ze Staré Červené Vody. V roce 1945 v období poválečného protiněmeckého vzepětí, byly desky se jmény padlých odstraněny a pravděpodobně zničeny. Dnes jsou nahrazeny citáty z Bible. Druhý pomník byl opět po složitých jednáních zřízen rok poté na prostranství před Vodní tvrzí a stal se rovněž obětí protiněmeckého poválečného ničení.

V roce 1937 byl kostel povýšen kardinálem Bertramem na proboštství. Na tuto událost poukazuje pamětní deska (vpravo ve vchodu), kterou vytvořil profesor Kytka ze Státní školy na zpracování mramoru v Supíkovicích.

Poválečné období
Po válce byl do roku 1950 prvním českým farářem v Jeseníku Alois Eineigel, který se přičinil o pořízení sochy sv.Václava z lipového dřeva s českými motivy. Toto dílo Břetislava Kafky je důstojným protějškem votivního kříže s motivy dubových listů, umístěného naproti. Socha je z roku 1947 a je to dar manželů Kočích jako poděkování za poválečné smíření česky a německy mluvících obyvatel tehdejšího Frývaldova.

Za faráře Josefa Wencla, který zde sloužil 34 let a zastával funkci děkana Jesenického děkanátu, byla v roce 1962 na kostele pořízena nová břidlicová střecha a v roce 1971 i nová fasáda. Protože byla použita nekvalitní břidlice, musela být střecha již v roce 1987 stržena a nahrazena hliníkovou krytinou. V roce 1991 za faráře Vojtěcha Glogara, byl interiér kostela téměř po sto letech vymalován. Na vymalování pracovali dva malíři a asi 30 brigádníků z farnosti. Bylo odpracováno 1600 dobrovolných hodin, namontováno asi 7,5 km lešenářských trubek o celkové hmotnost 44 tun. Bylo spotřebováno 2000 litrů barev a celá výmalba stála 55 000 korun. V roce 2002 byla generálně opravena i fasáda kostela, ovšem pro nedostatek financí dodnes nedokončená.

Zdroj: PhDr. Rudolf Zuber, Z dějin jesenické farnosti, Sborník VII. Svatováclavské Česko – Polsko – Německé setkání, Jeseník 2007