Historie kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jeseníku
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jeseníku je novorenesanční stavba z let 1882-1883, postavena na místě starší později přestavované gotické stavby, o které je první písemná zmínka z roku 1418. Je to kulturní památka pod číslem 18540/8-939.
První zmínky
První zmínka o současném jesenickém kostele je z roku 1418, kdy měl zřejmě podobu dnešního hřbitovního kostela v Javorníku. Už v roce 1267 je Jeseník uváděn nepřímo jako město a je pravděpodobné, že nějaký kostel nebo kaple zde již stála. Jesenicko bylo totiž v době své kolonizace pod správou vratislavského biskupství, které jistě dbalo o náboženské vedení obyvatelstva. Další zmínka je z roku 1457, kdy se píše o obnově a rozšíření kostela. Zasvěcen byl Panně Marii Nanebevzaté a toto patrocinium se uchovalo až po dnešek. Kostel byl třikrát zničen požáry a to r. 1638, poté 1696 a ještě r. 1737. Nicméně jeho klenby vždy vydržely. Při požáru shořel i farní a městský archiv, umístěný tehdy nad sakristií.
18. století
Po požárech byl za působení faráře Adama Floriána Girdwilla kostel opraven a vybaven inventářem, který mnohdy můžeme dodnes vidět v kostele. Byl pořízen obraz za hlavním oltářem s výjevem Nanebevzetí Panny Marie, jíž je kostel zasvěcen. Namaloval jej roku 1763 malíř Eliáš František Herbert, který byl i tvůrcem dvou obrazů na vedlejších oltářích, zachycujících smrt sv. Anny a sv. Josefa. Tyto oltáře postavil řezbář Kristian Keller ze Skorošic. Zpovědnice nechal zhotovit farář Adam Florián Girdwill okolo roku 1760 a používají se dodnes – tedy nepřetržitě již 250 let. Zdobené jsou technikou intarzie.
Za působení faráře Ignáce von Runtzlera (1771-1792) bylo arcikněžství přeneseno z Vidnavy do Jeseníku. Přispěním faráře Jana Rothera (1792-1819) byl v okolí kostela zrušen hřbitov.
Přestavba v 19. století
Současná podoba kostela je z roku 1883, kdy došlo k přestavbě kostela, protože původní prostor již nestačil pojmout všechny věřící (v roce 1880 žilo totiž v tehdejším Jeseníku 10 680 katolíků, 180 evangelíků a čtyři Židé). Původní půdorys kostela byl prodloužen směrem do presbytáře. Zadní část je proto dnes nejstarší částí kostela a také zde bylo při přestavbě objeveno zazděné gotické okno z 15. století. Přestavbu prováděl farář Josef Peiker (1872-1893). Vratislavský biskup Förster odkázal v závěti majetek na podporu chudých kostelů. Peiker takto získal 36 000 zlatých, ale město chtělo peníze na stavbu rozdělovat samo. Vznikl z toho spor s farářem. Nakonec dostal za pravdu Peiker, a tak mohl začít s přestavbou. Architektem byl Rudolf Zelenka (autor kostela v Bukovicích, kaple na Ramzové, jesenické nemocnice, hotelu Koruna a mnoho jiných staveb). Tehdejší doba neměla pro církevní aktivity pochopení, a tak mnozí nepřáli přestavbě kostela. Dělníci často práci odbyli, takže např. novou střechou zatékalo do kostela a musela se dělat znovu. Farář Peiker také při záměru udělat nový oltář naletěl podvodníkovi z Nisy, který vzal peníze, ale žádný oltář nedodal. Peiker tedy zaplatil zkušené řezbáře z Horního Údolí, bratry Antonína a Rajmunda, syny známého sochaře Bernarda Kutzera. Stavba byla dokončena v červnu roku 1883.
Farář Peiker byl velmi aktivní kněz, usiloval o pozvednutí vzdělanosti farníků a byl to rovněž on, kdo přivedl do Jeseníku roku 1881 řád sester Voršilek, které zde vedly vzdělávací ústav pro dívky. Ústav měl vysokou úroveň a byl vyhledáván dívkami z celé střední Evropy. Nástupcem faráře Peikera se stal Josef Neugebauer (1893-1926). Ten nechal zhotovit stropní malbu s obrazy ze života Panny Marie a opravit boční oltáře a kazatelnu.
První polovina 20. století
V období 1. republiky, kdy v tehdejším Frývaldově žilo 98 % německy mluvících obyvatel, usilovaly občanské spolky o vybudování památníku občanům města padlým za 1. světové války. Památník byl zřízen na dvou místech a to nejdříve v roce 1934 v prostorách kostela jako velký dřevěný kříž s votivními deskami se jmény 250 padlých občanů. Ve výroční den smrti se rozsvítila žárovka u jména padlého vojáka. Autorem je sochař Josef Lux ze Staré Červené Vody. V roce 1945 v období poválečného protiněmeckého vzepětí, byly desky se jmény padlých odstraněny a pravděpodobně zničeny. Dnes jsou nahrazeny citáty z Bible. Druhý pomník byl opět po složitých jednáních zřízen rok poté na prostranství před Vodní tvrzí a stal se rovněž obětí protiněmeckého poválečného ničení.
V roce 1937 byl kostel povýšen kardinálem Bertramem na proboštství. Na tuto událost poukazuje pamětní deska (vpravo ve vchodu), kterou vytvořil profesor Kytka ze Státní školy na zpracování mramoru v Supíkovicích.
Poválečné období
Po válce byl do roku 1950 prvním českým farářem v Jeseníku Alois Eineigel, který se přičinil o pořízení sochy sv.Václava z lipového dřeva s českými motivy. Toto dílo Břetislava Kafky je důstojným protějškem votivního kříže s motivy dubových listů, umístěného naproti. Socha je z roku 1947 a je to dar manželů Kočích jako poděkování za poválečné smíření česky a německy mluvících obyvatel tehdejšího Frývaldova.
Za faráře Josefa Wencla, který zde sloužil 34 let a zastával funkci děkana Jesenického děkanátu, byla v roce 1962 na kostele pořízena nová břidlicová střecha a v roce 1971 i nová fasáda. Protože byla použita nekvalitní břidlice, musela být střecha již v roce 1987 stržena a nahrazena hliníkovou krytinou. V roce 1991 za faráře Vojtěcha Glogara, byl interiér kostela téměř po sto letech vymalován. Na vymalování pracovali dva malíři a asi 30 brigádníků z farnosti. Bylo odpracováno 1600 dobrovolných hodin, namontováno asi 7,5 km lešenářských trubek o celkové hmotnost 44 tun. Bylo spotřebováno 2000 litrů barev a celá výmalba stála 55 000 korun. V roce 2002 byla generálně opravena i fasáda kostela, ovšem pro nedostatek financí dodnes nedokončená.
Zdroj: PhDr. Rudolf Zuber, Z dějin jesenické farnosti, Sborník VII. Svatováclavské Česko – Polsko – Německé setkání, Jeseník 2007
Historie kostela sv. Josefa v České Vsi
Obyvatelé České Vsi patřili po staletí převážně ke katolické víře. K církevním obřadům sloužil už od 17. století malý kostelík, spíše kaple, který ještě donedávna stával vedle dnešní prodejny Jednota (byl zbourán v 70. letech). Protože tento nestačil a fara zde nebyla vůbec, navštěvovali věřící, tehdy tedy všichni obyvatelé, bohoslužby ve farním kostele v Jeseníku, který se nacházel ve středu města. Obyvatelé blíže k Písečné, chodili zase na bohoslužby do kostela v Písečné.
Protože okolo roku 1900 čítala obec Písečná okolo 1480 obyvatel, měla již svůj vlastní farní kostel. Novorozeňata byla ale vždy křtěná v jesenickém kostele. Vzdálenost z obce Česká Ves k bohoslužbám do Jeseníku byla 4 km. Proto obyvatelé České Vsi velice toužili po svém kostele. Fara v Jeseníku také podporovala tuto myšlenku. V této době ale měla obec svůj vlastní hřbitov.
V roce 1910 se začalo s realizací myšlenky na výstavbu fary a kostela v obci. V roce 1912 ještě v čase rakousko-uherské monarchie vlastnila paní Sofie Otte velký pozemek a dům č. 77. Tento byl později prodán a na tomto pozemku měl být postaven „na přání paní Sofie“ kostel a fara pro obec. Dům byl také kdysi vyfotografován a snímek je v jesenickém archivu. Po 1. světové válce však došlo některými lidmi k maření výstavby kostela. Politické a hospodářské poměry se změnily až po roce 1918. V této době také paní Sofie Otte zemřela.
Zvítězil pak původní záměr postavit na pozemku kostel s farou a obec pro to začala pracovat. Na výstavbu kostela byla uspořádána sbírka od občanů, která vynesla 60.000,- českých korun. Na výstavbu kostela přispěl také Adolf Kardinál Bertrám a to 155.000,- českých korun. Zbytek peněz bylo půjčeno.
Dne 26. září 1926 byla hotová stavba a byly dobudovány věže s kopulemi a kříži. Po další dva roky se kostel vybavoval zevnitř. Postupně se také vybavila fara. Za patrona kostela byl vybrán sv. Josef.
Vysvěcení kostela provedl kardinál Bertrám 23. září 1928. Kostel má půdorys 24 x 41 m, výška věží je 38 m. Po pravé straně bočního vchodu byl zřízen křticí kámen. Po levé straně byl vchod k varhanům a kůru. Na varhany hrály po mnoho let paní Marie Fogel a Gertrude Gottwald. Od místa varhan se dalo projít do levé věže, kde byly zavěšeny 2 ocelové zvony. Větší zvon byl o průměru 84 cm a menší 68 cm. Původně byly tyto zvony zavěšeny v kapli a odtud potom přemístěny do věže kostela. Po čase byly zvony z ocele vyměněny za zvony bronzové. V roce 1989 pak byly vylepšeny elektrickým ovládáním s elekronikou.
Za zmínku stojí uvést, že prvním církevním hospodářem byl P. Josef Neugebauer vor Freiwaldau a kaplan Lötzel.
Kostel je dominantou obce a svými dvěma věžemi je v okolí ojedinělý.
V kostele se konají nejen pravidelné bohoslužby, které celebrují kněží z Jeseníku, ale i pobožnosti, církevní obřady, koncerty a pastorační či katechetické programy.
Interiér kostela je možno si prohlédnout po předchozí domluvě.
Od roku 2019 má kostel novou elektroinstalaci a v roce 2020 a 2021 byl vymalován.
Z historické literatury připravila J. Vavřínová