Křížová cesta manželských párů – 29.3.2019 – 16:30 kostel v Jeseníku

zastavení – Ježíš odsouzen na smrt

Pane Ježíši, tak jako lidé odsoudili Tebe, tak i my stejně soudíme lidi okolo nás. Často vyslovíme svůj názor, který rychle a krutě často druhé zraní a řízne do nitra druhého člověka jako nůž. Rychle odsoudíme člověka, který má jiné názory, víru nebo jinak vypadá.
Prosíme Tě, ať jsme ve svých soudech mírní a učíme se je přijímat tak, jako TY.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

zastavení – Na Ježíše vložen kříž / Ježíš přijímá kříž

Jako manželé, jako rodiče během našich všedních dní zažíváme různé těžkosti. Přibývá jich a my si s nimi už ani nevíme rady. Najednou vidíme jen chyby na svém partnerovi, naše plány selhávají, není na nic čas, tíží nás starosti o uživení rodiny, tápáme ve výchově a při předávání víry dětem si nevíme rady, když nám připadá, že Bůh mlčí. Ideály padají a den se stává bojem o přežití. Selháváme a někdy přestáváme Bohu věřit.
Pane Ježíši, Ty jsi svým křížem na sebe všechno toto vzal. Chceme tady u tohoto zastavení znovu obnovit důvěru v Tebe. Věřit, že při každém našem selhání, v bezradnosti i bezmoci jsi s námi. Spolu s Tebou přijímáme svůj každodenní kříž.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

zastavení – Ježíš padá poprvé pod křížem

Padáš pod křížem, jsi uprostřed davu a přitom tak sám. Cíl je v nedohlednu. Vzpomínáme na první chvíle, kdy jsme se jako zamilovaní mladí lidé potkali. Svět byl krásný a zdálo se, že to tak bude navždy. Pak přišly první neshody, hádky, křik, výčitky … Naše pády. Naše fauly na druhého, kterého v hloubi srdce milujeme – a přece zraňujeme.
Pád na tvrdou dlažbu pod křížem Tě, Pane, velmi bolí. Stejně jako každá noc, kdy usínáme zády k sobě, každý na své straně postele. A křížek před spaním na čelo už není znamením lásky, jen tichá formalita.
Ježíši, obnov naši lásku! Ježíši, zvedáme se z prachu spolu s Tebou a jdeme dál. Amen.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

zastavení – Ježíš se potkává se svou matkou

Ježíši, Synu Panny Marie! Maria, Královno mučedníků! Co se dělo ve vašem srdci při tomto bolestném setkání?! – Náš hříšný život byl toho příčinou.
Spasiteli náš, dej, abychom se na cestě tímto životem často setkávali s Tebou v hodném svatém přijímání na přímluvu Matky Sedmibolestné! Amen
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

zastavení – Šimon Cyrenský pomáhá Ježíši nést kříž

Šimon šel domů z práce, unavený a jistě se těšil, jak si konečně odpočine a vlastně nic jiného ho v tu chvíli nezajímalo. Ale byl donucen udělat – zřejmě neochotně – skutek pomoci bližnímu, kterého neznal a o kterém nic nevěděl.
I v našem životě se můžeme a ocitáme v situacích postav této scény: jako Šimon, který musel déle zůstat v práci (kvůli někomu cizímu) a manželka s dětmi musí večer „utáhnout“ sama, ačkoliv už si také chtěla zaslouženě odpočinout; v roli netrpělivých vojáků, kteří už chtěli mít tuto „povinnost“ hlavně za sebou a nepřipouštěli si žádné lidské ohledy vůči druhým (donutili Šimona pomoci ne proto, že chtěli ulehčit trpícímu nésti kříž, ale proto, že s ním neměli trpělivost), ale také v roli Ježíše, který bez reptání přijal i toto ponížení – někdo mu pomáhá ne z vlastní vůle a rozhodnutí, ale z donucení, bez ochoty, lásky a soucítění.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

zastavení – Veronika podává Ježíši roušku

Veronika byla tou, která udělala na křížové cestě něco zvláštního. Nikdo ji nenutil, nikdo jí neradil, nebyla to její povinnost. Neudělala nic výjimečného, nic, co by změnilo dějiny, nic, bez čeho by se Ježíš neobešel. Ale projevila svou pozornost.
Manželství není jen o plnění povinností. Není jen o nesení křížů z donucení, ale je také o pozornosti vůči druhému. O tom, že udělám něco, co je sice zdánlivě bezvýznamné, ale co hraje svou velkou úlohu.
Veronika byla za své jednání odměněna tím, že dostala roušku s otisknutou Kristovou tváří. Malý, bezvýznamný čin, která do ní vtiskuje Kristovu tvář. Mohli bychom dokonce říci, že onen čin je mnohem významnější pro ni, než pro samotného Ježíše.
Partner je ten, komu mám častokrát podávat tuto roušku. Vyžaduje mnoho „bezvýznamných“ činů, které zdánlivě nic neznamenají, ale které ve své podstatě vlastně mění mě. Do mého života se otiskuje tvář mého partnera. Je to tak?
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

zastavení – Ježíš padá podruhé pod křížem

Poslouchej, co ti říká Ježíš: Jednou jsem už padl. Všichni očekávali, že budu silný. A já znovu upadl. I když jsem věděl, že to ranní mou matku, že to vyvolá salvu smíchu u nepřátel a deprimuje mé přátele. Moje slabost zmýlila všechny, ptali se: Je to opravdu Bůh? Přijal jsem ten kříž. Otec na mě chtěl ukázat, že je silnější než jakákoliv slabost.
Když padneš poprvé, máš ještě výmluvu. Ale když upadneš znovu, každý ti může říci, že za nic nestojíš. Tomuto kříži se vzpíráš, ale tím se vzdaluješ ode mne. Tím nesvědčíš o mě, ale o sobě a o své síle.
Věz, že opět padneš. Ale já tě opět postavím na nohy. Tehdy řeknou: Hle, někdo ho zdvihl!“ I toto je tvůj kříž: že znovu padáš a že si to musíš přiznat. Ale neboj se pádu a obrať se ke mně. Když ten kříž přijmeš, najdeš v něm mne. To bude porážka těla a vítězství ducha.
Ukřižovaný Ježíši, smiluje se nad námi.

zastavení – Ježíš mluví k plačícím ženám

Za ním šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Plačte spíše nad sebou a nad svými dětmi.“
Na rozdíl od svých současníků se Ježíš choval k ženám velmi laskavě a pozorně. V jeho blízkosti se cítily doceněny a v bezpečí. Jejich děti brával do náručí a žehnal jim. Ženy mu rády naslouchaly a věřily jeho slovům. Nyní se však nedokázaly smířit s jeho údělem a projevovaly mu svůj soucit. On se však neztotožňoval s jejich zoufalým pohledem a beznadějí. Věděl, že jde cestou podle Otcovy vůle, že jde správnou cestou, i když velmi náročnou. Raději by je viděl, jak prosí za odpuštění svých hříchů a hříchů svých dětí. Dost možná, že právě jejich mužové a i některé děti před několika hodinami volali: „Ukřižuj!“ Snášet trpělivě utrpení je těžké pro každého a muselo to být těžké i pro Ježíše. Ale zoufalství a beznaděj je ještě mnohem horší než jakékoliv tělesné trápení, protože je slepou uličkou. Ježíš se však nenechal zlákat k sebelítosti, trpitelství a beznaději, která se tak snadno nabízela. V té chvíli zřejmě nevěděl, co přijde za okamžik a jak vše bude pokračovat. Nezoufal si však, protože důvěřoval svému Otci.
Prosíme tě, Pane, dopřej nám setrvat v důvěře až do konce naší životní cesty. Pomoz nám, abychom neztráceli naději ve chvílích, kdy nevidíme na krok dopředu a máme pocit, že žádné řešení neexistuje. Poznali jsme tě jako Boha, který miluje lidi, který vyvádí ze smrti do života. Nedopusť, abychom někdy propadli zoufalství. Věříme, že když ty budeš s námi, bude mít smysl i všechno těžké, co prožíváme.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

zastavení – Ježíš padá pod křížem potřetí

Cesta s křížem je těžší a těžší. Ježíš padá vysílením již potřetí. Je si vědom toho, že krutý konec jeho pozemského bytí se blíží. Obdobně je tomu i v dlouholetém manželství. Děti odrostly, „vylétají z hnízda“, osamostatňují se……a manželé zůstávají náhle sami, bezradní. Cítí se opuštění se svými kříži, jichž valem přibývá. Často pečují o své rodiče v seniorském věku, kteří postupně umírají, přibývá vrásek, ubývá sil, přicházejí nemoci. Uvědomují si čím dál více marnost a konečnost lidského života.
Manželé se v této nové životní etapě musí znovu učit soužití se vzájemnou pomocí. Když jeden upadne, druhý mu pomůže vstát a nést s ním kříž s nadějí, že další cestu životem zvládnou tak, aby se alespoň vzdáleně přiblížili Ježíši, a s vírou, že po smrti se jim dostane té cti – pohlédnout do očí Pánu Ježíši = Bohu.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

zastavení – Ježíš zbaven šatu

Poslouchej, co ti říká Ježíš: Dopustil jsem, abych byl nahý, aby lidé odhalili celé moje tělo. Dovolil jsem, aby mě úplně obklopila zloba pekla.
I ty chceš mít alespoň malý kousek života i světa, kde bys byl sám, kde by lidé neobjevili, co je jen tvoje, za co se dokonce stydíš. Nechceš, aby lidé viděli tvoji nahotu, tvůj hřích a tvoji bídu, protože by tě zneuctili. Stůj co stůj chráníš svou identitu. Ale přijde okamžik, kdy si ji nebudeš moci uchránit.
I skrze takový kříž musíš přejít. Když ti seberou všechno, i tvoje soukromí, a už ti nezůstane nic, odevzdej se Bohu. Jedinou nedotknutelnou intimitou ti budeme Otec a já. Křížem není jen odhalení těla. Mnohem bolestnější je, když ti odhalí duši. Tvé hříchy tě už dávno odhalily. Dovol otci, aby ti dal nové šaty. Dej mu svou intimitu. Dovol, aby tě oblékl v dokonalou nevinnost.
Marně se namáháš zachovat si nevinnost. Dnes přiznej, že jsi v tom slabý. I toto je tvůj kříž: kříž studu, hanby, kříž touhy zůstat nevinný, kříž strachu, že se někdo dozví, že jsi padl.
Vezmi tento kříž a brzy mě najdeš. Tady tě čekám. Pak už se nebudeš bát. Přiznej, že jsi slabý. A i kdyby sis velice přál být jiný, jsi pouze člověk s omezenou intimitou. Přiznej si to a tehdy se setkáme. U mě už tě nikdo nebude moci odhalit.

zastavení – Pán Ježíš přibit na kříž

Pane Ježíši, blížíš se k vrcholu své pouti. Tvá láska odpovídá na naše hříchy takovýmto způsobem. Pane Ježíši, odpusť, kdy v našich rodinách druhé křižujeme našimi předsudky, neodpuštěním, zlostí, představami, jak by to mělo být, a to ve jménu naší spravedlnosti. Dokonce se odvažujeme soudit samotného Boha!
Odpusť nám tyto hříchy a dej Pane, abychom v těžkých zkouškách, které k nám v životě přicházejí a kdy máme pocit, že jsme také přivázáni ke „kříži“ tohoto našeho života – nemocí, bolestí, bezmocí, opuštěností – aby se nezrodilo v našem srdci „NE“ vůči Bohu i životu a ať dokážeme v těchto chvílích alespoň uvnitř duše volat „Ukřižovaný Ježíši!“ – Smiluj se nad námi.

zastavení – Ježíš na kříži umírá

Pane Ježíši, než jsi naposledy vydechl na kříži, byly jedny z Tvých posledních slov: “Otče, odpusť jim. Vždyť nevědí, co činí.” (Lk 23;34)
Pane, v manželství/v rodinách bývají situace, kdy dochází k našim vzájemným hádkám, nedorozumění, nepochopení, rozepřím, bolestem, zraněním, křivdám, …
Dej nám, Pane, sílu, abychom dokázali svým manželům/manželkám i nejbližším odpouštět i to nejnepatrnější, co nás svazuje. Oni jsou totiž pro nás darem, a tak bychom si jich měli za to vážit.
A také tě prosíme o sílu a odvahu mít možnost být s tím druhým až do poslední chvíle jeho života. Stejně jako jsme to slíbili tenkrát před Tvým oltářem a jako byli i Tví věrní s Tebou, když jsi na kříži umíral.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

zastavení – Ježíšovo tělo sňato z kříže

Tvé mrtvé, bezvládné tělo bylo sňato z kříže. Jak asi bylo v té chvíli Marii – Matce, která dala celý čas svého života, abys mohl skrze ni přijít na svět, aby se i ona zúčastnila Tvého vykupitelského díla?!
Ať jako Maria dáváme svůj čas na to, abychom spolu s ní a s jejím Synem svými modlitbami i oběťmi zachraňovali současný svět. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

zastavení – Ježíšovo tělo položeno do hrobu

Jsou chvíle, kdy se zdá, že manželský vztah umírá. Pokud přijde taková chvíle, co uděláme? Vzdáme to a uložíme manželství do hrobu?
Ale také naopak: je něco v nás, v našem vztahu k druhému, k Bohu – co je potřeba pustit, nechat umřít, odevzdat smrti?
Jisté je, a to je naše víra, že jedině to, co žijeme s Bohem (byť by to umřelo) a co dovolíme Bohu, aby žil On s námi, nezůstane nakonec zapomenuto v temnotě hrobu, ale bude jako zrno rozemleté na mouku proměněno v chléb na hostině v Božím království.
Věříme a doufáme, že po noci přichází den a po smrti vzkříšení a věčný život.
Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý Ježíši, smiluj se nad námi.

Martin Grabarczyk