»Moje srdce se dá obměkčit jen pokorou. Třeba si srdce velice přeje Mě milovat, dokud nenastoupí přímou cestu pokory, bude klopýtat, padat a nikdy nedosáhne mé lásky. Člověk má na srdci prach, sebelásku, která mu zakrývá zrak duše jako závoj a kazí jeho jednání. Člověk je plný pýchy a Já s pyšnými nemám nic společného. Jen pokorní se Mi líbí, jen na nich plýtvám pokladem svých milostí. Kdo chce požívat Mé slasti, musí pohrdat světem; on sám musí být světu předmětem pohrdání, tak jako Já jsem byl. Tak rád odpočívám v pokorných a prostých duších. Čím menší jsou a čím méně vážené, tím více mám z nich radost. Ony moudré a vzdělané, které mají plnou hlavu dýmu a domýšlivosti, zahanbuji a pokořuji. Ty víš, kam je nakonec posílám. Tam dole končí jejich falešná moudrost a pýcha. Povyšuji toho, kdo se ponižuje. Ti jsou hodni Mého království a těm odhaluji svá tajemství. Milujte proto pohrdání, které je základem pravé ctnosti. Ten, kdo vyzbrojen vírou a pravou horlivostí má dar trpělivě snášet pohrdání světa, bude Mým pravý synem a žákem.«
Pán Ježíš k Anně Marii Taigi
