V malé slovenské obci Lackov, která čítá něco málo přes 100 obyvatel, chtěli místní na začátku devadesátých let 20. století postavit na hřbitově skromnou smuteční síň. Nakonec se s tehdejším farářem Imrichem Kováčem dohodli, že postaví důstojnou kapli v centru obce, kde by se mohli scházet i na bohoslužby. Kde však sehnat peníze na stavbu? Příspěvky plynuly např. i z divadelní hry Kamenný chodníček, bylo to však pořád málo. A tak musela jedna místní seniorka vyhrát v loterii, aby se mohlo začít stavit. Když rok 1994 vyhlásilo UNESCO jako Rok rodiny, doporučil trnavský arcibiskup Mons. Ján Sokol zasvětit kapli Svaté rodině. Stavba probíhala v letech 1995 – 1996 a 18. října 1997 arcibiskup Ján Sokol kapli vysvětil. Když hledali do kaple vhodný obraz nad oltář, všimli si v knize Fatima – Maria hovoří k světu, že v souvislosti se zjevením ve Fatimě 13. října 1917 se při slunečním zázraku, který vidělo zhruba 70 000 lidí, zjevil dětským vizionářům obraz Svaté rodiny – Panna Maria se svatým Josefem a dítětem Ježíšem. Napsali proto biskupovi do Leirie v Portugalsku, jestli je něco o tomto obraze známo, že by si nechali vyrobit jeho kopii pro oltářní obraz. Biskup jim odpověděl, že navštívil vizionářku sestru Lucii v karmelitánském klášteře a zeptal se přímo jí. Ona vytáhla ze šuplíku, kde měla pár soukromých věcí, starý papír. „Když jsem chodila do školy, Excelence, jako dítě jsem si načrtla Svatou rodinu, jak se nám 13. října 1917 zjevila ve Fatimě. Když jsem potom likvidovala staré sešity, tento list jsem si vytrhla a dodnes ho mám u sebe. O jiném obraze nevím…“ Biskup spolu s odpovědí poslal také kopii tohoto dětského náčrtku. Z podnětu arcibiskupa Jána Sokola požádali farníci o realizaci obrazu akademického malíře Stana Dusíka, rodáka z Bolerázu, který emigroval do Florencie. V roce 1998 byl obraz hotový, a tak farníci zorganizovali autobus do Florencie, kde si obraz u mistra Dusíka vyzvedli a pokračovali do Říma. V Římě ho během generální audience 12. srpna 1998 osobně požehnal papež Jan Pavel II. za účasti mistra Dusíka, faráře Imricha Kováče a věřících z Lackova.
