V neděli 27. 11. 2016, kdy jsme zapálili svou první adventní svíci na svém věnci – a to nejen doma, ale i ve farnosti, jsme tak mohli zahájit nový liturgický rok. Tím rokem je letos Jubileum, ve kterém si připomeneme Zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě. Spousta z nás si na první letošní mši svatou (tedy podle liturgického kalendáře) přinesla svůj adventní věnec. Ty – společně s velkým kostelním věncem – na začátku bohoslužby požehnal náš p. farář, o. Kazimír Buba.
Mezi těmi, kdo tak učinili, byli také rodiny s dětmi. Bylo krásné pozorovat, jak ti nejmenší přinášejí před obětní stůl malý věneček a na něm samozřejmě 4 svíčky, které budou se svými rodiči postupně při modlitbě doma zapalovat.
Jelikož nastal čas sdílení se, naslouchání, setkávání – no prostě ten správný advent, jak má být – rozhodli jsme se s některými farníky, že budeme pořádat v neděli po mši sv. pro ostatní na faře ve společenské místnosti takové malé agapé. Vnímáme totiž, že se chceme jako lidé prostě scházet, ale je hloupé stát v mrazu venku. Dostali jsme tedy k tomu požehnání od o. Kazimíra, a těší nás, že i je také tím, kdo občas přijde na kávu nebo čaj, tak jako to udělal tuto první adventní neděli.
Jelikož v minulých dvou letech se dobře osvědčily úterní rorátní mše sv. zaměřené zejména na děti, tak i letos tomu nebylo jinak.
Otec Kazimír tedy v promluvě k dětem – na první rorátní mši sv., která se konala již toto úterý 29. 11. 2016, povídal příběh o 4 svíčkách – svíce Víry, Naděje, Radosti a Lásky. První tři, když se podívaly okolo sebe a zjistily, že ani víra, ani naděje a ani radost ve světě není nebo pomalu mizí, tak prostě zhasly a už nehořely. Prý je to zbytečné. Opravdu? Naštěstí tu byla poslední čtvrtá svíce, a to ta, co hořela světlem Lásky. Ona svět neviděla tak černě, jako ty první tři. Vnímala, že i láska je potřeba stále, i když už člověk nemá ani víru, ani naději a ani radost. Láska musí prostě přetrvat a tak se rozhodla, že neuhasne a svým sestřičkám svíčkám pomůže světlo znovu rozžehnout. Jak řekla, tak se i stalo … Opět se tak rozsvítilo světlo Víry, Naděje a Radosti a společně se světlem Lásky zdobilo ten nádherný věnec, symbolizující nekonečnou Milost Boží.
Přejeme Vám, milí bratři a sestry, požehnaný advent i dobu Vánoční a rovněž ať všichni společně vstoupíme do toho nového – nejen – liturgického roku plni víry, naděje, radosti a hlavně lásky. A nezapomínejme i na Pannu Marii, díky které máme vždy možnost se Bohu obracet – třeba i prostřednictvím modlitby svatého růžence.
Petra Lednická
