Setkali jsme se v sluncem prozářeném Jeseníku první zářijovou sobotu. Přítomné byly nejen babičky, které tvoří podstatu leckteré farnosti, ale kostel byl naplněn rodiči a proniknut spoustou malých dětí. Vskutku rodiny celého děkanátu se sešly. Nu nemusíme se bát o budoucnost katolické víry v okrese Jeseník.
A právě za rodiny, za nová kněžská, řeholní povolání a také za mír ve světě byla tato pouť obětována. V kostele Nanebevzetí Panny Marie přítomní od 16:00 hodin u Nejsvětější svátosti adorovali a přistupovali k svátosti smíření.
Úderem páté hodiny následovala mše svatá, doprovázená chrámovým sborem „Laudate Dominum“. Otec děkan P. Mgr. Miroslav Kadlec mezi námi srdečně přivítal našeho otce biskupa Mons. Františka Václava Lobkowicze, na kterého jsme se všichni těšili. Otec biskup v úvodu připomenul papeže Františka, který vyzval věřící, aby se tuto sobotu modlili a postili za Sýrii. Bylo pro nás milostí prožívat tuto kající bohoslužbu spolu s o. biskupem a našimi kněžími.
„Modleme se za pokoj ve světě a za pokoj v našich srdcích“ vyzval nás otec biskup. „Ať dokážeme říct jasně NE, tomu, co není dobré a jasně ANO, tomu, co je dobré“ Nosné téma otce biskupa v homilii byla svatost. Z mnoha myšlenek jsme si každý vybrali Slovo Boží pro sebe. Mne nejvíce zaujalo zamyšlení o imaginárním světě. Otec biskup věrně popsal situaci dnešní doby i každého z nás. Někdo si vytváří virtuální svět na počítači, jiný ve svých představách a jiný zase jen mluví a mluví, plánuje, čas utíká a skutek utek. A život takového člověka je podobný stromu, který vykvete, ale nepřinese ovoce. Naštěstí je více těch, kteří jsou plodní a ze svých hřiven např. času a peněz užiteční nejen pro sebe a svou rodinu, ale i pro cizí…
Na konci mše svaté otec Pavel Schwarz poděkoval otci biskupovi a pozval kněze i věřící na faru, kde bylo připravené občerstvení. Závěrečná píseň „Budiž vděčně velebena“ patřila Panně Marii jako poděkování za pěknou děkanátní pouť s prosbou o požehnání pro všechny naše farnosti. Otec děkan se zastavil s poutníky před kostelem a s každým si předal vzájemné požehnání formou křížku na čelo.
Věřící si předávali své dojmy a radosti. A také maminka otce děkana nám vyprávěla, že když nasedali do auta čtyři příbuzní otce Miroslava a chtěli z Jeseníku odjíždět do Vidnavy, najednou k nim přicházel otec biskup. Všiml si z dálky, že kmotra otce děkana zápasí s pásem a že nejsou zavřené zadní dveře. S úsměvem a s laskavým slovem popřál šťastnou cestu a dveře zavřel. Babičky v autě doslova omládly o padesát let. Zažily dotek lidskosti a jejich srdce přijala porci Boží lásky…
Text: Marie Grabarczyková, foto: Martin Grabarczyk
